Borovice
Podzim je tu a s ním další možnosti k tvarování bonsají. Zdá se, že čím dříve člověk začne, tím lépe, protože vytvarovaný strom nezůstává v drátu příliš dlouho a člověk si nemůže užívat krásu obrysů větví kontrastujících s linií větví a kmene. Může ji "jenom" tušit z celkového habitu bonsaje. Ocitá se tak trochu v napětí, stavu netrpělivosti, kdy už konečně najde čas na drátování, jehož výsledek se rodí postupně, od spodních větví. Potvrzují se pravidla, která jsem slýchal u zkušených pěstitelů. Staré stromy již nepotřebují dráty na kosterních větvích, na přechodu kmene do větví, pohráváme si vlastně jenom se zeleným obrostem, určujeme jeho tvar, umístění, hustotu. Hledáme rovnováhu mezi pozitivními a negativními prostory a jde o úplně jinou práci než při prvním či druhém tvarování.
Strom pro tuto etapu musí být připraven, stejně jako pěstitel, a znovu se tak vkrádá otázka, zda je možné a má smysl u bonsají (a vlastně i v životě) s něčím spěchat, předbíhat, něco zastírat. Už vím dávno, že nemá, ale jak se ovládnout? Bonsaje jsou jednou z možných cest, jak se sám učit zacházet s vlastním životem.
Tahle borovice, před dvaceti lety ještě v jednom lomu nedaleko mé vesnice, zažila mnohé. Pár let v dřevěné bedně v rohu zahrady, tvarování s Piusem Notterem, pak se mnou, pak s Othmarem Auerem a teď zase se mnou. Mezitím plynuly roky, život s ním, měnily se různé okolnosti a situace, současně s tím můj přístup ke stromům a lidem. Pojďme dál, možností je dost......................
