Bonsai Sumiko
Bonsai Sumiko
Bonsai Sumiko
Bonsai Sumiko
Bonsai Sumiko
Bonsai Sumiko
Bonsai Sumiko
Bonsai Sumiko
Další z řady stromů, které mám v zahradě již léta. Nenápadná, přesto výrazná svou elegancí - linií kmene, připomínající hada. Borovice roste po léta nesmírně vitálně, cítí se evidentně dobře. Její silné, zdravé jehlice, sytě zelené, není možné při tvarování vytrhávat, proto jsem potřebné partie stříhal ostrými nůžkami. Mírně jsem rozšířil šari, jen nepatrně zredukoval množství větví.
i když to nějakou dobu nevypadá věrohodně a cíl (hustý a sytý obrost) se zdá být v nedohlednu. Pokud ale borovice má pupeny na starém dřevě a k tomu trpělivého majitele............... Uvidíme za pár let. První borovice (lesní) stejně jako druhá v galerii (parviflora) byly v posledních letech stranou, nenašel jsem si na ně čas, a proto trochu "ulétly" z proporcí (nebo se do nich nedostaly). Věnoval jsem jim tedy jednu sobotu a budu čekat, jak porostou. Další dvě menší borovice (lesní a kleč) už drát "ochutnaly", ty už ví, kam člověk míří :)
Jedno z dalších tvarování, tentokrát první celkové, se týkalo borovice lesní z českých lesů. Jak bude strom vypadat řekněme za 10 let, je v tuto chvíli obtížné předvídat. určitě však borovice "akceptovala" zlomení kmene a jeho ohnutí o téměř 180 stupňů.
Několik let se jedna z původně bočních kosterních větví původně daleko vyššího stromu mění na kmen. Stopu z minulosti zanechává již pouze jin ve středu současného kmene. Ten se zatím neobejde bez opory v podobě roxorového drátu, ale jinak je borovice krásná a dobře se jí vede.
19.10.2016
Čert aby se v těch názvech borovic vyznal. Bylo jich za ta léta tolik, že už ani ty nejneobvyklejší názvy nevyvolají v mysli obraz daného stromu. Nedá se nic dělat.
Když jsem dokončil tvarování téhle lesní krásky, nakupilo se mi tolik různých emocí, že trvalo drahnou chvíli, než je bylo možné specifikovat. V každém případě se jednalo o emoce příjemné, protože výsledný tvar korespondující s léty péče a předcházejících tvarování je nádherný, podtržený dobrým zdravotním stavem stromu.
12.10.2016
Podzim je tu a s ním další možnosti k tvarování bonsají. Zdá se, že čím dříve člověk začne, tím lépe, protože vytvarovaný strom nezůstává v drátu příliš dlouho a člověk si nemůže užívat krásu obrysů větví kontrastujících s linií větví a kmene. Může ji "jenom" tušit z celkového habitu bonsaje. Ocitá se tak trochu v napětí, stavu netrpělivosti, kdy už konečně najde čas na drátování, jehož výsledek se rodí postupně, od spodních větví. Potvrzují se pravidla, která jsem slýchal u zkušených pěstitelů. Staré stromy již nepotřebují dráty na kosterních větvích, na přechodu kmene do větví, pohráváme si vlastně jenom se zeleným obrostem, určujeme jeho tvar, umístění, hustotu. Hledáme rovnováhu mezi pozitivními a negativními prostory a jde o úplně jinou práci než při prvním či druhém tvarování.
A zase podobná situace, dlouhý tenký kmen, málo obrostu na dlouhých větvích….
Proč ze všeho chtít hned tvarovat hotovou korunu, když se dají věci realizovat postupně.
Zlomil jsem proto na dvou místech kmen (pouze pomocí rukou a silného drátu), nadrátoval kosterní větve, „rozhodil“ je a budu čekat a během sezony pokračovat v ohýbání. Za rok dva tři, až obrost zahoustne, budeme zase někde jinde……..
V koruně je několik moc pěkných partií, těch bude třeba využít……..
Borovici různě ohýbám od roku 2005 a pomalu se stává zajímavou. Stárnoucí partie mrtvého dřeva na oloupaných částech kmene a vylomených větvích stromu dávají kouzlo. Až za pár let doroste špička, dále ohnu některé silné větve………………. Už se těším
Léta stála v zahradě, čekala na přesazení. Nebylo snadné, protože kořeny jsou dlouhé a nechtěl jsem riskovat zničení stromu. Po přesazení totéž, čekání v zahradě na tvarování, které se nejevilo úplně reálně. Borovice byla dlouhá více než 1m. V únoru 2016 ale přišla chuť a dal jsem se do práce. Nejprve vše vydrátovat, pak začít ohýbat. Neříkám tvarovat, protože jde pořád o první zásahy do stromu a tvaru jeho kmene a koruny.
Borovice pocházející z nedalekého lesního pozemku roste v mé zahradě již hezkou řádku let. Mám pocit, že to bylo v roce 2001, co jsem ji nalezl „rozcáplou“ jako mrtvého pavouka, se 7 kmeny paprsčitě rozloženými do stran. Kmeny, tehdy ještě podstatně tenčí než dnes neudržely váhu větví a pohupovaly se těsně nad zemí. Předpoklady pro vícekmen však byly jasné a vzhledem k tomu, jak vzácně se něco takového dá najít, jsem neváhal a borovici přenesl domů.
